Abychom porozuměli, z jakých kmenů jsme vzešli, je třeba prostudovat staré pověsti, mýty, báje a legendy. Já jsem zpracoval do porozumitelné formy pověst o Jarovi, bohu slunce, která vypráví o stěhování slovanských prapředků ze severu na jih.
Praslované - nebo lépe řečeno Árijové, neboť Slované nebyli jediným národem, který se z této ohromné skupiny vymanil - dříve obývali severské ostrovy, kterým říkali Tulský, Velesův a Svarogův, Bílý, Zlatý, a pravděpodobně k nim patřily i mnohé další. Můžeme předpokládat, že pozůstatky těchto ostrovů jsou dnešní Severní země, Nová země a země Františka Josefa - více méně celá oblast dnešního Severního ledového oceánu.
Tehdy však zemský reliéf nevypadal úplně stejně jako nyní a i podnební podmínky zde byly jiné, proto se mohli Árijové zpočátku věnovat pastevectví, rybolovu a zemědělství. Dalo by se říct, že život na severu byl ideální. Co tedy přimělo Árije stěhovat se na jih? Jak se píše ve Velesově knize, přišla velká Chladna, kterými rozumíme dobu ledovou, která skončila přibližně před 10 000 lety.
Tehdejší lidé si náhlé ochlazení vyložili asi takto:
"Když se na Bílém ostrově konala veliká slavnost všech bohů, z jihu na svém černém koni přicválal Černý Idol, který zmrazil moře a ze Zlatého ostrova ukradl zlaté býky boha slunce, které s sebou odnesl na jih. Proto nastala Chladna."
"Když se na Bílém ostrově konala veliká slavnost všech bohů, z jihu na svém černém koni přicválal Černý Idol, který zmrazil moře a ze Zlatého ostrova ukradl zlaté býky boha slunce, které s sebou odnesl na jih. Proto nastala Chladna."
Árijům tedy nezbylo nic jiného než stáhnout se do teplejších krajin. Jako svého vůdce přirozeně zvolili boha slunce, světlo, které je vedlo, boha Jara (někdy uváděn i jako Jarilo). Neznamená to však, že by se Jar stal náhle jediným slovanským bohem!
Vzhledem k pověsti o tom, jak nastala Chladna, vyprávělo se dlouho o přesunu Árijů na jih jako o hrdinném stíhání Černého Idola.
Cesta, jakou Jar prapředky Slovanů provázel, vedla přes Ural, v jehož středu se rozkládala kouzelná země Biarmije. Tamější bohové (Barma, Tarusa, Man a Maňa) však nechtěli povolit Árijům projít jejich územím, a tak se rozpoutal lítý boj, při kterém spolu válčili slovanští a biarmijští bohové, a šlo o bitvu vyloženě destruktivní, jak ji líčí Koledova kniha. Slovanští bohové tehdy použili velikého Blesku a Koledovy zbraně, jejichž následky se podle popisu velmi podobají působení jaderných zbraní. Říká se například, že tehdy "popraskala obloha i hory", "připlul černý mrak", "zafoukal ostrý vítr" a "Slunce ztratilo svůj lesk". Na druhou stranu ani biarmijští bohové nebyli bezbraní a použili velkou Barmovu zbraň. Navíc jim vypomáhali severští gnómové.
Když si bohové uvědomili, že boj o takovémto rozsahu škodí obyvatelům obou stran, dohodli se na smíru a po dlouhém rozhovoru povolil Barma Árijům projít skrze jejich zemi a pokračovat dál do Indie (Paňdžábu). Avšak mnozí Árijové se usadili již v Biarmiji, předkové Uralorusů. Někteří putovali do Evropy.
Zbytek tedy pokračoval na jihovýchod, kde se utkával postupně s vědmami, obry-lidojedy a sosnovými obry. Někteří bohové prý při těchto bitvách skonali, avšak Nejvyšší (čímž můžeme rozumět Svaroga) je opět oživil, aby mohli dál vést národy.
Hluboko na jihu pak prý slovanští bohové našli i Černého Idola. Kryšeň a Jar se po vítězství nad Černým Idolem dokonce stali bohy Bílého moře a Uralských hor. Avšak dál vedli Árije do Inského kraje (čímž se rozumí dnešní Přední Indie a Čína).
Putování ovšem trvalo několik stovek let, Árijové zažívali krušné časy, stále nenacházeli vhodné oblasti, kde by bylo možné se usadit nebo kde by již nesídlil jiný národ. Tehdy začali Árijové pochybovat o své víře, přestávali uctívat Rod a své staré bohy, neboť "jim nepřinášeli útěchu", a Árijové se tak museli začít bít, aby vůbec přežili a uživili se. Uctívat začali boha Indru, inského boha válek, který podle tehdejších Árijů jediný znal Védy a tudíž i cestu ze "tmy".
Stále vedeni Jarem, avšak s vidinou Indrova souhvězdí, se dostali Árijové do Indie.
Ale více si povíme v navazující legendě o Jarunovi.


