Tato pověst navazuje na pověst o Jarovi. Ten tehdy dovedl Árije do Paňdžábu a získal pro svůj lid zpět teplo, avšak ona pověst neskončila vůbec optimisticky. Utnul jsem ji v momentě, kdy Árijové začali ztrácet víru v původní božstvo. Než se rozepíšu dál, musím upozornit, že tehdy putovala opravdu velká skupina lidí, skoro celý národ, desetitisíce, a tudíž je samozřejmě nemožné vztahovat všechno, co se událo, na úplně každého jedince. Samozřejmě byli i tací, kteří zůstali věrní rodné víře a doufali v návrat na sever. Kulty slovanských bohů však byly v Paňdžábu zpočátku jen slabounké, neboť většina přejala tamější víru. Jak jsem zmiňoval už v minulém článku, hodně uctívaným se stal bůh Indra. Tento bůh chránil válečníky na výpravách a dodával jim sílu. Dalo by se říct, že neměl daleko k našemu Perunovi, avšak Indra, jak tamější lidé říkali, jediný znal Védy, a tudíž byl nejenom velice silný, ale i moudrý. Spousta Árijů tehdy podlehla rozšířenému kultu Indrovu.
Významnou roli v tom hrálo jistě několik aspektů. Árijové putovali stovky let, stali se kočovným národem, který strádal a nenacházel útěchu, až v Paňdžábu jim vysvitlo světlo jménem Indra. Tamější obyvatelé se proti příchodu Árijů totiž příliš neohradili (zatímco jinde museli svádět kruté boje i o pár slepic) a Árijové tento fakt připisovali rovněž Indrovi a jeho vůli, že Árijové jsou v jeho kraji vítáni. Navíc si uvědomili, jak rozlehlý kraj to byl. A pakliže si dokázal jeden národ uhlídat tak ohromné území, musí mít skvělé vedení - odvážného a moného boha. Ke všemu, což je poznatek z moderní doby, je vdycky atraktivní to, co je nové.
Většina Árijů tedy velebila Indru (a další bohy, například Šivu), což přirozeně rozzuřilo staré bohy, a Svarog se rozhodl tedy jednoho dne vyslat na Paňdžáb zemětřesení, aby upozornil Árije, kdo chránil a vedl jejich předky a ke komu patří. Zemětřesení poškodilo několik chrámů, ale vesměs zafungovalo opravdu jako výborné probuzení. Někteří Árijové si vzpomněli na rodnou víru. Způsobilo to tehdy zmatek. Árijové už žili několik let v inské víře a když se jim najednou připomněl Svarog, začali různě překrucovat Védy a spojovat tamější bohy s těmi svými původními. Přirozeně stále existovaly i čistě slovanské kulty, které tehdy v Paňdžábu založila ta malá část Árijů, která setrvala u původní víry, avšak i tyto kulty byly již mírně pozměněny, neboť aby byla víra zachována, musela se někomu předávat. A potomstvo už bylo tehdy složené převážně z míšenců původních obyvatel a Árijů a původní obyvatelé rovněž předávali svou víru. Ale aspoň byla dochována jména a postavení jistých bohů.
Tímto jsme mírně nastínil situaci, jaká tehdy panovala. Svarog se připomenul, ale nikdo nevěděl,c o začít dělat. Asi všichni začali tehdy pomýšlet na návrat na sever, ale tehdy tam už nebyl žádný Jar, který by je vedl, neboť své původní bohy zradili, a Indra by je z vlastního kraje nevyvedl.
Tehdy z lidu vystoupil udatný Jaruna (Arjuna) se svým bratrem Kisekem. Byli to obyčejní lidé, ale odhodlaní dovést Árije zpět do rodných končin. A tak se po několika tisících letech začali Árijové zase přesouvat. Tento druhý přesun můžeme konkrétně zasadit do doby asi 4000 let před naším letopočtem. To už velká Chladna skončila, ale zemský reliéf se už navždy změnil. Sever zůstal pokrytý ledem.
Při tomto putování se z Árijů začaly vymaňovat opět mnohé kmeny, zakládala se města a dokonce i celé kraje. Nejznámější je zmínka asi o Arménii, přičemž Ar-méni lze přeložit jako "Árjovi lidé".
Když další popisování cest na sever zkrátím, musím zmínit ještě rozdělení obou bratrů. Údajě o tom rozhodli bohové, že se bratři mají rozdělit (pravděpodobně docházelo k neshodám mezi jendotlivými kulty, které se v putujícím houfu nacházely), a tak se vydal Kisek na západ a Jaruna na východ. Vypráví se, že tehdy začaly Kisekovým kmenům těžé časy a Jaruna musel přispěchat na pomoc. Značilo to, že jedině spolu jsou kmeny silné. Putovali tedy spolu dál na sever a usadili se bok po boku, Kisek ve Skandinávii, Jaruna u Sibiře. Vypráví se také, že z lidí, které vedl Kisek, se vymanili později Germáni. Jarunův lid se vrátil do rodné Rusi a smíchal se s tamějšími obyvateli, kteří mluvili podobným jazykem a vyznávali obdobné tradice. Od této doby už můžeme definitivně mluvit o Slovanech, nikoliv o Árijech.
